MOJE TEXTY

INDEX
FOTOGALERIE
TEXTY
VÝTVORY
RECENZE
KOMENTÁŘE
CESTOVÁNÍ
l
l
l
l
l
l
 
Báje a mýty starých Slovanů

    Odkud přišli a jací byli předkové dnešních Slovanů, kteří se spolupodíleli na formování kulturních civilizačních hodnot soudobé Evropy?
    Víme, že Slované na naše území přišli z daleké pravlasti, která se rozkládala od nynějších českých zemí severovýchodně někde mezi Vislou a Dněprem a kde se nacházely rozsáhlé nížiny, drobné pahorkatiny, ale i louky s močály. Odkud se tu ale vzali, těžko říci. Jsou dvě teorie - jedna říká, že sem přišli z jiných míst, ale otázka odkud zůstává nezodpovězena. Druhá teorie naznačuje, že se vyvinuli z kmenů, které zde žily dlouhou dobu. Ale ani tato teorie není úplně dokázaná. Všechny zprávy, které o nich máme, jsou cizího původu, neboť se nedochovaly písemné památky. V 5. století opustili svou pravlast a ve třech proudech se vydali do jižní, východní a střední Evropy. O tom, proč odešli ze svých původních sídel, existuje mnoho dohadů. Souvislost musíme hledat se stěhováním národů. Někteří vědci se také domnívají, že mohl vzrůst počet obyvatelstva tak, že půda už nestačila všechny uživit, nebo snad mohlo dojít k velkým sporům uvnitř rodů.
    Příchod Slovanů na naše území je spojen s postavou praotce Čecha, kterou dnes umisťujeme spíše do světa pověstí. Poprvé o něm psal nejstarší kronikář Kosmas. Tento vysoký církevní hodnostář, děkan pražské kapituly a učený kněz, byl první, kdo doposud ústně tradovanou pověst zaznamenal písemně. On vložil do úst Čechových prorocká slova, která pronesl při příchodu do Čech na hoře Řípu: "Vítej, země zaslíbená, tisícerými tužbami od nás vyhledávaná! Zachovej nás bez pohromy a rozmnožuj naše potomstvo od pokolení do pokolení."
    O slovanském náboženství se dovídáme hlavně z bájí a mýtů starých Slovanů. Součástí života nejstarších Slovanů bylo mimo jiné i jejich kultovní uctívání slovanských božstev. Dnes už se velmi obtížně identifikuje, protože prameny většinou mlčí nebo poskytují jen útržkovité údaje.
    Myšlenkový svět Slovanů byl nesmírně bohatý. Svědčí o tom i archeologické nálezy a památky připomínající pohanské kultovní obřady. Poměrně nejvíc informací o slovanském pohanství se zachovalo v malé oblasti na baltském pobřeží a v Polabí, mezi Vagrií (na pomezí Šlesvicka a Holštýnska) na západ a ústím Odry na východ, mezi Rujanou na severu a řekou Havolou na jihu. V tomto kraji žily bojovné kmeny, které se z větší části sdružovaly ve svazu Oborit (Vagrové, Polabané a vlastní Oboriti) a Lutic (Rataři, Dolenci, Črezpěňané a Chýžané), ve 12. století hráli významnou roli Pomořané. Kmeny se spojily k boji o nezávislou existenci s odporem ke křesťanství, jež jim v západní podobě přinášelo porobu. Vyvinula je pohanská ideologie jako státní náboženství. Kolik kmenů, tolik jednotlivých idolů, bohů a bůžků.
    V oblastech, které byly blíže ke křesťanskému světu, a měly s ním tudíž i přímé intenzívní kontakty, byl postupně přijímán myšlenkový jednobožský (monotheistický) princip. Také v těchto regionech, zvláště v jižní a střední Evropě, však potají přežívaly staré pohanské zvyky předávané formou odkazů z generace na generaci. Již pohanští slovanští předkové hojně světili "vánoční období", které pokládali za největší svátky roku, totiž slavili slunovrat. Postupně je ovšem křesťanství překrývalo a nahrazovalo novými principy.
    V severnějších a východnějších oblastech Evropy se slovanské pohanské kultovní zvyky udržovaly ještě ve středověku (v 11.-12. st.). Proto máme z těchto oblastí a z tohoto období nejvíce poznatků o slovanské mytologii. U Slovanů v Pobaltí se pohanské náboženství stalo určitou formou státní ideologie. Pohanské náboženství starých Slovanů bylo polytheistické (mnohobožské) a ani na tomto území už nemohlo ve své úpadkové formě obstát a úspěšně čelit konfrontacím při vojenských a myšlenkových střetech či v kontaktech s vyspělejší křesťanskou civilizací.
    Velký význam v pohanském náboženství starých Slovanů měla zvířata. Ke kultovním obřadům a projevům patřily sochy a sošky bohů (idoly) s lidskou podobou, hliněné zvířecí idoly a časté obětování zvířat, což dokazují písemné prameny i archeologické výzkumy. V Mikulčicích na Moravě bylo objeveno kultovní místo s hrubě vymodelovanými hliněnými figurkami zvířat, sedel, ptáčků a hlaviček z předvelkomoravského období. Patří k nim také soška divokého kance z Retry, nález lebek zubrů z Nakly v Polsku, který je považován za doklad o hromadném obětování zvířat před zahájením stavby chrámu. S duchem plodnosti se pravděpodobně spojoval had. Vedle kance a rohatého dobytka měl výjimečné postavení kůň. Na Braniborsku, v Pomořansku a v prostředí východních Slovanů byly objeveny různé sošky osedlaných i neosedlaných koní, které plnily také funkci přívěsků. Koně zřejmě patřili k charakteristickým atributům válečných bohů. Kůň byl důležitou součástí věštby týkající se výsledku války nebo bitvy. Pes, kterého archeologové často nacházejí v hrobech, symbolizuje věrnost. Do hrobu byl kladen také kohout - symbol zvěstování rána, slepice, kuřata a slepičí vejce. Tento tradiční staroslovanský zvyk se udržel až do středověku - i po přijetí křesťanství. V prostředí východních Slovanů byla rozšířena malovaná hliněná vajíčka, kterým se říkalo "pisanki". Objevila se také v Polsku a nedávno i při archeologických výzkumech na Slovensku: v Nitře - Dražovcích a v Bratislavě. Jejich název se v ukrajinštině zachoval dodnes. V současné ukrajinštině znamenají "pysanky" kraslice.
    Kult plodivé síly, který u Slovanů skutečně existoval, se projevoval pohlavní uvolněností při radovánkách mládeže. Milostné hry se udržely do doby středověku až novověku, přestože se postupně vlivem křesťanství omezovaly. O tomto kultu svědčí například také známý idol z Altfriesacku s otvorem pro mužský úd. Úd mu byl nasazován při obřadech a slavnostních příležitostech.
    Slované si - podobně jako Řekové, Římané i Germáni - představovali přírodu v oživené podobě. Přírodní síly považovali za boží bytosti. Ve slunci, v zemi a ve vodě, v živlech bytostně důležitých pro existenci života, podle nich působila neviditelná duchovní moc, a proto je pravidelně, a nejen obětmi, uctívali. V překrásném ševelení dozrávajícího obilí a v šumění košatého dubu či lípy si představovali démony a duchy.
    Např. podle nich sídlil v mohutném dubu neporazitelný bůh úrodnosti. Ztělesňoval ho žalud, a proto lidé ve svých domovech i v hospodářských staveních dělali z dubového dřeva podlahu. Každý kmen měl většinou svého vlastního boha, kterého uctíval a obvykle mu postavil svatyni - chrám. Z polytheistických (mnohobožských) náboženských systémů víme, že jedno božstvo se mohlo projevovat na různých místech a v různých podobách, přičemž ho všude uctívali zvláštním kultem a pod jiným jménem, obvykle odvozeným z jeho přívlastků. Slované mohli mít v každém kraji, dokonce i v každém městě (hradišti) svého boha. Jeho jméno se dochovalo jen v těch případech, kdy jeho význam přesáhl hranice města či oblasti, a to zvláště tehdy, jestliže ho zaznamenali doboví kronikáři a písaři. Většinou jim však slovanská božstva splývala s klasickými, římskými a germánskými bohy.
    Slovanský panteon měl své vyšší a nižší bohy. Převažovalo v něm bájeslovné spojování či křížení a směšování (mytologický synkretismus) především s římským panteonem, který je ovlivněn řeckou mytologií. Slovanské bájesloví tedy mohlo částečně čerpat z římské mytologie, kterou si přizpůsobovalo vlastním podmínkám.
    O slovanských pohanských svatyních víme z dobových písemných zpráv a z archeologických výzkumů. Známe několik jedinečných nalezišť a svatyní. Chrám na hradě nazývaném Radegast (Riedigost) představoval zdobenou dřevěnou stavbu. Byl postaven na zvířecích rozích zapuštěných do základů. Chrám zdobily vyřezávané reliéfy bohů a bohyní a dřevěné sochy v plné válečné zbroji. V Haliči na hradě Bogit bylo vykopáno obětiště, v jehož středu zřejmě stál zbručský idol. Kruhové kultovní místo bylo nalezeno také v Pohansku u Břeclavi. V Gross Radenu u Schwerinu (Německo) byla odkryta velká budova, kkolem níž stálo 53 soch z dubového dřeva. Kultovním účelům sloužily také posvátné háje - např. u Oldenburgu ve Vagrii, kde byl dlouho do středověku udržován háj boha Proveho (mohli vstoupit jen ti, kdo přicházeli obětovat).
    Slované uctívali nejen posvátné háje, ale také stromy a prameny. Ve Sraré Kouřimi tvořil malý pramínek s dešťovou vodou jezírko. Slované ho obehnali příkopem a pálili tam obětní ohně. Mnoho svatyní a kkultovních míst patřilo lokálním bohům nebo nižším božstvům, bůžkům - démonům pramenů a stromů. Tvořily je jednoduché vyvýšeniny, plošiny se sloupem - dřevěnou sochou nebo idolem uprostřed, vše obehnané kruhovými příkopy.
    Cenné jsou rovněž záznamy kronikářů o dobrých vlastnostech Slovanů (např. Ráňanů), zvláště o jejich pohostinnosti, úctě k rodičům, péči o staré, nemocné a chudé. Na ostrově Rujana (Německo) například neexistovali žebráci. I to dokazuje morální kvality slovanských pohanů, jejich sociální cítění se dávalo za vzor křesťanským sousedům.


Kultovní obřady Slovanů

    Rozsáhlé poznatky o kultovních předkřesťanských obřadech a o "Olympu" polabsko-pobaltských Slovanů máme ze záznamů kronikářů ze sousedních křesťanských zemí.
    Slované houževnatě setrvávali ve svých pohanských zvycích a tradicích. Ve svých věštírnách předvídali budoucnost úrody nebo výsledky vojenských tažení. Představovali si duchy a bohy jako ochránce své práce a úrody, ale zároveň se jich báli. Věřili, že rozezlené mocnosti mohou přírodu zničit, seslat na lidi mor, choleru i jiné boží dopuštění. V tomto strachu tkví i kořeny tradice obětování, prosby o odpuštění a smíření. Nejvýznamnější slavnosti kmene nebo osady se konaly začátkem léta a sklizně. Vedle věžně užívaných posvátných bojových atributů posílali například z Retry do bitev bělouše - koně boha Svarožice. Kůň neměl jezdce, ale byl osedlaný, a tak vytvářel před bojujícími Slovany představu, že se jejich boje účastní i neviditelný bůh. Podobně používali Svantovítova bílého hřebce v Arkoně a Triglavova bitevního koně ve Štětíně.
    Na domácí bůžky se Slované obraceli nejčastěji v souvislosti s rodovým a rodinným životem, např. při narození, svatbě, smrti apod. Ještě ve 2. polovině 12. století bylo velmi rozšířeno věštění v sídlech "modloslužeb". Např. ve slovanské Vagrii, v oblasti dnešního Lübecku, přicházely do Svantovítovy věštírny vzácné dary z okolních zemí, dokonce i od neslovanských sousedů, o čemž svědčí mimo jiné drahocenný pohár od dánského krále Svena. Do svatyně směl vstoupit se zatajeným dechem jen jeden kněz a pro každé nadýchnutí musel odběhnout ke vchodu. Po skončení kultovních obřadů bývala velká hostina. Kromě darů přinášeli Slované svým bohům i lidské oběti. Po smrti kmenových knížat musely zemřít také ovdovělé ženy a otrokyně. Využívalo se však i formy "zástupné" oběti: neobětovalo se např. zvíře, ale jeho napodobenina - hliněná figurka koně, kozy, berana apod. Úkolem chrámových kněží bylo tyto kultovní obřady ochraňovat, střežit a zvláště podporovat. Víra v bohy ovlivňovala každé důležité rozhodnutí o válce i o míru a téměř o všech vnitřních i vnějších vztazích.
    Ve slovanské lidové tvorbě se dochovaly mnohé pozůstatky (relikty) starších pohanských kultů. Křesťanství většinou převzalo pohanské, předkřesťanské svátky a slavnosti, ale jejich smysl nahradilo svými hodnotami - poselstvím dobra, lásky a odpuštění. S přežívajícími zvyky se dokonce smmířilo a funkce některých pohanských bohů převzali světci - u východních Slovanů např. Peruna nahradil Ilja Hromovládce a Velesa sv. Blažej.



Vyšší božstva

  • Prabůh Svarog:
            - nečinný věčný bůh, patron "nebeského ohně"
            - zosobňoval nebeské světlo a teplo (oheň) a byl pokládán za tvůrce všech věcí a společenských
              zákonů
            - ve výkladech mytologií je často ztotožňován s řeckým Hefaistem

"Ten, kdo by dostal od bohů dar moci se dívat do slunce, aniž by při tom za trest oslepl, viděl by, jak uvnitř, v teplém vajíčku, odpočívá prabůh Svarog. Mohl by sledovat, jak tam prabůh spí svůj předlouhý spánek, který bude trvat až do konce naší Éry." (str. 12)

  • Svarožic:
            - nejvyšší bůh, syn Svaroga, vládce bohů
            - západní Slované ho uctívali nejen jako boha slunce a ohně, ale také války a věštby
            - u jižních Slovanů vystupuje jako Dabog a podle mladších pramenů se v pobaltských oblastech
            ztotožňoval s Radegastem

"Radegasta stvořil Svarožic téměř úplně k obrazu svému, jen mu dal černou barvu a jednu obyčejnou hlavu." (str. 19)



Nejvyšší oblastní bohové

  • Perun:
            - bůh bouře, blesku a hromu, dárce úrody
            - Perunovým typickým atributem byla sekera, oblíbená zbraň slovanských bojovníků

"Bůh Perun si úmyslně vybral posvátnou doubravu, která sloužila jeho slávě a kdysi ji věrně střežil Mokošic. Vyhlédl si uprostřed ní stojící doubek, pečlivě zamířil a seslal jeden menší blesk                     přímo do jeho dosud nevzrostlé mladé koruny." (str. 80)

  • Radegast (Radhost):
            - bůh večerní oblohy, ohňů a světel hvězd
            - spolu se Svarožicem je prvním slovanským polabským bohem známým podle jména
            - Radegost bylo zřejmě původně osobní jméno a označovalo toho, kdo byl "rád přijímán jako host"

"Bůh Radegast měl rád hostiny a rád se na ně nechával zvát a pak hostit. Čím pochmurnější byla představa jeho noční vlády, tím překvapivější byly jeho tajné zvyky. Jakmile se mu doneslo, že někdo zemřel nebo že se někde chystá svatba, nemluvě ani o připravovaném veselí kolem nějakého narození, neváhal a přidal se ke stolu - jednou jako potulný igric - zpěvák, jindy jako věštec nebo čaroděj." (str. 92)

  • Dažbog:
            - bůh světla a ohně

"U Svarožicových nohou sedí jeho miláček, krasavec a téměř jeho mladší kopie - Dažbog. Nosí ve zdánlivě chladných prsou horoucí srdce a zažíná jím každý den." (str. 19)

  • Svantovít:
            - bůh hospodářství, věštby a války, ohně a světla, ochránce polí
            - z jeho rohu naplněného vínem věštil slovanský kněz úrodu pro nadcházející rok
            - jeho kůň sloužil k válečným věštbám

"Muži přivádějí bílého Svantovítova koně, před nímž zkřížili kopí. Krok levou - prohraná válka. Žrec pobídl koně a bělouž překročil zkřížená kopí pravou nohou." (str. 106)



Ostatní vyšší božstva (bohové)

  • Veles:  bůh podsvětí, úrody a dobytka, ztělesňoval plodivou sílu
  • Stribog:  bůh prostoru, vzduchu a větru
  • Rod:  bůh prvotní plodnosti
  • Sim a Rygl (bohyně Simargl):  božští blíženci, Simargl = kojná bohů
  • Prove:  bůh práva a spravedlnosti
  • Černobog:  bůh zla a neštěstí
  • Belbog:  bůh dobra (opak Černoboga)
  • Triglav:  bůh vojáků a hospodářů, jeho tři hlavy údajně představují tři sféry vlivu jeho vlády: nebe, zemi a peklo
  • Rugievít (sedmihlavé božstvo slovanských Ráňanů), Porenut / Porenutius (zobrazován se 4 tvářemi a s pátou umístěnou na prsou), Porevít:  tři božští bratři války a plodivé síly
  • Jarovít (Gerovit):  bůh jarní a válečné síly, zosobňoval obnovující se síly jarní přírody; jeho atributem byl velký zlatý štít, který byl během bojů nesen před bojovníky, aby jim zajistil vítězství
  • Jarilo: bůh plodnosti a dožínek
  • Pereplut: bůh paměti



Ostatní vyšší božstva (bohyně)

  • Chors:  bohyně Měsíce a nenaplněné lásky (i lesbické)
  • Pripegala: bohyně Země a prvotní plodnosti
  • Živa (Siva):  bohyně léta a zralé plodnosti
  • Simargl:  bohyně z bohů Sima a Rygla
  • Mokoš:  bohyně ovcí, přástek a plodnosti
  • Vesna:  bohyně jara a mladé nespoutané lásky
  • Morena:  bohyně zimy a smrti
  • Lada:  bohyně jara a jemnocitné lásky
  • Podaga:  bohyně počasí
  • Pizamar: bohyně hudby a umění



Nižší božstva (démoni, bůžkové, pohádkové bytosti)

  • Démoni živlů (země, vody, vzduchu, ohně a nebeské oblohy)
  • Démoni času
  • Démoni osudu
  • Lesní démoni
  • Polní démoni
  • Domácí démoni (skřítkové a jiní duchové)
  • Lidští démoni




Pramen: Báje a mýty starých Slovanů, Ivan Hudec, vydalo r. 1994 vydavatelství Slovart v Praze, ilustroval Karol Ondreička, 140 stran
nahoru
MOJE TEXTY
Báje a mýty starých
Slovanů

Etikoterapie aneb...
Problematika stáří
Fotografování - výklad
O časopisu Lidé a Země
Kritika článku
Co s ním? - fejeton
Angina pectoris

Angličtina - témata
ŠKOLNÍ PRÁCE:
MIMOŠKOLNÍ TVORBA:
Bevacizumab
Klubko nití
Nejlepší dárek