MOJE TEXTY

INDEX
FOTOGALERIE
TEXTY
VÝTVORY
RECENZE
KOMENTÁŘE
CESTOVÁNÍ
l
l
l
l
l
l
 
Nejlepší dárek
krátká divadelní scénka


Scéna:    Několik židlí okolo stolu, na stole téměř ustrojený vánoční stromeček, vlevo skříňka, popřípadě
                 i jiný nábytek, vpravo okno čelem do hlediště/namalované na balicím papíru/, v úrovni parapetu
                 zavěšena na provázku cedulka s nápisem "Okno je zavřeno"  /z druhé strany nápis "Okno je
                 otevřeno"/. Mezi stolem a oknem velký proutěný koš s víkem, vlevo opřené jakoby náhodně
                 pometlo.
                 U stromečku otec, dostrojuje stromek a brouká si.
                 Opona jde nahoru.

Otec:        Tam ta dá, la la, lá, radujmé sé, du, du, dú, veselmé sé...
                 (Táhle si prozpěvuje)
                 No vidíš! Ještě tě malinko s dětmi přikrášlíme a jaký z tebe bude krasavec!
                 Kdepak! Můžou si nadávat podle libosti. Borovička dýl vydrží, to je pravda, ale není nad pěkně
                 rostlý smrček. Děti! Tak kdepak jste. Přineste ty ozdobičky! (Volá vlevo.)
                 (Se zaujetím strojí dál stromek a nebude si všímat, co se bude dál dít na scéně.)

Vypravěč: (Na scéně stojí vlevo. Přišel nenápadně pomalu, když si otec pobrukoval a strojil stromek.
                 Při chůzi okukoval, co otec dělá. Zastaví se a říká směrem do hlediště.)
                 Takhle to asi vypadá i u vás. Co říkáte? Předvánoční bláznivý spěch vystřídá na Štědrý večer
                 vánoční pohoda, naplněná klidem a vzájemnou láskou...
                 U Nováků strojí stromeček podle zvyku až na poslední chvíli. Všichni jsou už po večeři a už se
                 nemohou dočkat. Cože? Ptáte se na co? Na dárečký. (Dobrácky)
                 (Na scéně vpravo vykoukne na vypravěčovu narážku "dárečky" chlupatý čert. Protahuje se,
                 pootáčí se do hlediště. Rychle zmizí zpět. Vypravěč se překvapivě v řeči zarazí, trhne sebou
                 a zprudka ukáže na druhou stranu scény.)
                 Ale co je to támhle?! Viděli jste to? No co je to? Fuj! Jedeš! Jedeš potvoro! To jsou dneska ale
                 zvířata. My si tady chceme hrát hru a ono to sem leze!
                 (Čert po všech čtyřech vleze zprava znovu krátce do scény, zašklebí se do hlediště a pak
                 na vypravěče zamečí.)
                 Že na tebe vezmu... (Narychlo uchopí koště opřené vlevo na okraji scény, žene se po čertovi
                 přes scénu, koštětem krouží nad hlavou. Čert vyběhne do hloubky scény, v honičce udělají
                 s čertem kolo, utíkají dál za stolem, kde vypravěč upustí koště u koše, dále tleská a vyžene
                 čerta vlevo ze scény. Vyběhne ze scény za čertem. Přicházejí děti s ozdobičkami.)

Děti:         Tak tady to nesem, tatínku! (Řeknou společně.)

Tatínek:  Tak honém, honem! (Nedočkavě tleskne rukama o sebe, zamne dlaněmi.)
                 Už aby to bylo! A špici, děti, špici máte?

Dítě A:     Tady je! Opatrně, táto, ať ji nerozbiješ! (Podává ozdobu tatínkovi.)

Dítě B:     Střepy znamenají štěstí, ale taky vařečku na zadku! (Nese ozdoby na stůl.)

Tatínek:   Dnes? Kdepák! (Prozpěvuje si. Nasadí špici. Děti připevňují 2-3 ozdobičky, tatínek zatím
                 poodstupuje, dívá se obdivně na stromek a pronáší:) Dětí! To je nádhera! (Vydechne údivem.)

Dítě A:     Já zavolám maminku! (Volají současně s druhým dítětem.)
                 Mamí, maminko! Už je hotovo!

                 (Na scénu přichází maminka)

Maminka: Propáníčka! (Spráskne ruce v údivu. Obdivně obchází stromek, dívá se na něj, pak na děti
                 s tatínkem. Náhle posmutní.)
                 Tak je za námi další rok. (S povzdechem a posmutněle.)

Tatínek:   Ále... (Mávne rukou.)

Maminka: (Náhle pookřeje, pronáší s elánem.)
                 Tak táto! Nač čekáme? Děti chtějí dárečky.

Tatínek:   No samozřejmě! Samozřejmě! (Bere děti okolo ramen a odvádí je ze scény vlevo.)
                 Vy teď počkáte chvilečku ve vedlejším pokoji, protože my s maminkou pro vás máme...
                 Ale co to melu! Včera mně tady někde vypadla desetikoruna a budeme ji s maminkou
                 hledat a...

Dítě B:     (Děti se na sebe podívají a zamnou rukama radostí.)
                 Tak ti, táto, přeju šťastné hledání, abys tu desetikorunu bezpečně našel!
                 (Maminka jde za nimi a vyvádí je také otevřenou náručí. Pak se vrací z okraje scény i s tatínkem
                 ke koši a vytahují dárečky, které ukládají na stůl.)

Vypravěč: (Sleduje scénu, při vybalování dárků pokyvuje souhlasně hlavou, říká k divákům.)
                 Taky se těšíte na dárky? Jak by ne! Celý rok jste si hráli na hodné dětičky, hezky jste papali, co
                 vám maminka přichystala, netrápili jste zvířectvo, ani učitele ve škole, a tak si... (Trhne sebou.)
                 Zas je tady! (Zleva opět po čtyřech čert. Nejprve do poloviny scény pomalu, otáčí střídavě hlavou
                 a čenichá, pak obloukem velmi hbitě za koš. Čichá okolo, nakukuje do koše, natáhne se za něj
                 tak, že mu koukají nohy, s nimiž rozpustile klátí. Vypravěč ho chce zprvu zase honit, rázně
                 nakročí, dá si pak ale ruce v bok a čerta pozoruje. Otočí se do hlediště a posteskne si.)
                 Vždyť je to čert!
                 (Znovu se otočí na čerta, pohrozí mu, zadupe na něj. Ten se zavrtí a vypravěč uteče ze scény
                 vpravo.)

Maminka: Tak ty naše poklady zavolej. (K tatínkovi. Ten jde pro děti, maminka ještě narychlo upravuje
                 vzhled dárků.)

Tatínek:   (Přichází s dětmi v hovoru.)
                 No skutečně! Na zlatých perutích snesl se anděl...
                 (Tatínek s roztaženýma rukama zakrouží do poloviny scény, mírně přechází do pokleku.
                 Vrací se k dětem.)

Dítě A:     No, hlavně žes tu desetikorunu našel, táto!

Dítě B:     Hele, hele! Teď zase vy. Běžte vedle. My se tady budeme se sourozencem ještě chvilku
                 dívat na televizi. (Vystrkuje rodiče.)

Tatínek:   A jéje! Na zlatých křídlech snese se anděl a přinese mně nebeskou košili, která mě bude
                 táhnout u krku, dále ponožky a samozřejmě taky vodu po holení.
                 (Pronáší výsměšně a krouží pryč ze scény.)

Děti:         (Sotva rodiče zajdou, podívají se na sebe.)

Dítě A:      Tak! A teď rychle! (Ukáží společně na skříň a současně zvolají:)

Děti:         Do skříně! Pro dárky!
                 (Ženou se ke skříni. Dítě B se zastaví před stromečkem a po malé chvilce pronese s obdivem:)

Dítě B:     Člověče, co nám toho dali... Doufám, že jsi na nic nezapomněl, jak jsme se domluvili.

Dítě A:     Počkej! (Zarazí se u skříně, otočí se k dítěti B.)
                 Nezapomněl?! Já? Snad ty? Tys měl jít nakoupit dárky!

Dítě B:     Co? Já? Ty!

Dítě A:     Cože? To chceš jako říct... říct, že nic nemáme? Jo?

Maminka: (Volá ze zákulisí. Na scéně vlevo.)
                 Děti! My už jdeme! Ťuky, ťuk!

Děti:         (Společně zvolají, otočí se k maminčině hlasu - na scéně vlevo.)
                 Nééé!

Dítě A:     No teda! Co teď?

Dítě B:     Ta ostuda!

Dítě A:      Mně je hanba!

Dítě B:     Já se stydím!

Tatínek:   (Volá ze zákulisí.)
                 Dětííí, ťuky, ťuk...

Děti:         (Společně vykřiknou.)
                 Nééé, ještě nééé!
                 (Čert za košem poklekne a zbystří.)

Dítě A:     No teda!

Dítě B:     Já si snad něco udělám!

Dítě A:     Já si snad taky něco udělám!

Dítě B:     Ta ostuda!

Dítě A:     Ta ostuda! A ono tolik dárků!

Tatínek:   (Volá ze zákulisí.)
                 A chyťte mně toho anděla!

Děti:         (Společně opět křikem odpovídají.) Nééé! Nééé!
                 (Začnou zběsile běhat po scéně.)

Dítě B:     Já snad uteču oknem.

Dítě A:     Já snad taky uteču oknem!
                 (Obě děti se ženou k oknu.)

Dítě B:     (Natáhne se a chce jako otevřít okno.)
                 Vždyť je z papíru! (Podívá se na dítě A.)

Dítě A:     Ježíši, vždyť je fakt z papíru!
                 (Čert po čtyřech doleze pod okno a otočí cedulku na nápis "Okno je otevřeno.")

Dítě B:     Co teď, já nevím. (Smutně.)

Dítě A:     Já taky nevím, co teď. (Ještě smutněji.)

Rodiče:   Úúúúž! (Společně ze zákulisí volají, teď už blíž, než volali poprvé.)

Děti:         (Vyběhnou do scény, zmatkují...) Je! Jé! Né! Co teď?
                 (Čert je sleduje, přiskočí ke koši, otevře ho a ukazuje dětem do koše. Děti chvilečku váhají, pak
                 skočí do koše. Současně přicházejí oba rodiče, čert jen tak, tak stačí přiklopit víko koše.)

Tatínek:   Tak co? Omladino! Máte ho? Chytly jste mně ho? Toho anděla! Tak sem s ním!

Maminka: Počkej, počkej! Proč ty děti otvíraly okno? A vůbec - kde jsou?

(Rodiče se rozešli po scéně a hledají děti.)

Tatínek:   No, no, neblázněte a vylezte! No teda!

Maminka: Snad nám neutekly! To ne. Nebo aby je někdo tím oknem...

Tatínek:   Dej pokoj! (Rázně.) Tak už dost, kde jste?
                 (Přiblíží se ke koši, nakoukne za něj. Tam vybafne čert. Tatínek se lekne.
                 Hergot, pak žes pořádně na Vánoce uklidila. To je hrůza, co všechno se u nás válí!

Maminka: (Na scéně vpravo.)
                 Táto, půjdeš na policii, ať nám je najdou.

Tatínek:   (Poklepe si na čelo.)
                 Na policii? Ani náhodou! Když si představím ten pětistránkový protokol...
                 Kde jste? (Nazlobeně křičí. S maminkou jsou otočeni do hlediště, nevidí na koš. Tam čert
                 vzal koště a násadou dloube do koše. Děti vykřiknou "Au, au, to píchá!" a hlavami malinko
                 nadzvednou víko koše. Čert ho přitiskne.)

Maminka: Slyšels?! (Otočí se zprudka k tatínkovi.

Tatínek:   (Odsekne.) Neslyšel! A radil bych jim, aby mě už neštvaly! (Znovu všude hledají s maminkou
                 děti. Čert opět píchá do koše. Znovu "Au...")
                 (Tatínek se zprudka otočí k mamince.)
                 Slyšelas?!

Maminka: Co? Koho?

Tatínek:   Jako hlasy.

Maminka: To není normální!
                  (Zase hledají. Čert položí na koš cedulku s nápisem: "Dárek pro rodiče." Zaleze za koš, kde
                 se při píchání koštětem stále skrýval.)

Tatínek:  Hele! Co je to tady. (Objevil po chvilce dalšího hledání koš s nápisem. Cedulku bere do
                 rukou a ukazuje mamince.)

Maminka: Já nemám ani náladu. Kde můžou být?

Tatínek:   To budou nějaké dárky! Že by plný koš? Že by jenom pro mě? (Otevírá víko, zadívá se dovnitř.)
                 Mámo, pojď sem! (Ta přijde.) Vidíš to, co vidím já?

Maminka: Děti! Děti moje! (Shýbne se pro ně do koše a objímá je. Tatínek je poplácává a hladí.
                 Velké radování.)

Tatínek:   No to se vám tedy povedlo! Maminko, nejlepší dárek v našem životě. Viď!

Maminka: (Objímá děti, které vylezly s maminčinou pomocí z koše.)
                 Opravdu, nejlepší a nejdražší dárek.

Vypravěč: (Přišel zleva na scénu, když děti vylezly z koše.)
                 (Čert za dětmi přitom poklekl, uviděl vypravěče a po čtyřech ustrašeně odejde ze scény.
                 Vypravěč mu na cestu hrozí.)
                 Už jsem se bál, jak to dopadne! A co vy? Máte? Máte? Nezapomněli jste s dárky na své
                 nejbližší? Abyste náhodou nedopadly jako děti v naší hře. Že jste připraveni? No tak vám
                 přejeme (Ukáže na herce, kteří přišli /bez čerta/ na okraj jeviště) ŠŤASTNÉ VÁNOCE!!!
                 (Říkají společně a uklánějí se.)
                 Čert (po první vlně potlesku diváků) vyjede na jeviště na koloběžce, na prsou má nápis:
                 "Nejlepší dárek, je kostelecký párek!" Ukloní se několikrát také a odjede vpravo.
                 Nečeká na ostatní. Pak se vrátí pěšky se poděkovat.


KONEC

nahoru
MOJE TEXTY
Báje a mýty starých
Slovanů

Etikoterapie aneb...
Problematika stáří
Fotografování - výklad
O časopisu Lidé a Země
Kritika článku
Co s ním? - fejeton
Angina pectoris

Angličtina - témata
ŠKOLNÍ PRÁCE:
MIMOŠKOLNÍ TVORBA:
Bevacizumab
Klubko nití
Nejlepší dárek