CESTOVÁNÍ

INDEX
FOTOGALERIE
TEXTY
VÝTVORY
RECENZE
KOMENTÁŘE
CESTOVÁNÍ
l
l
l
l
l
l
 
Paříž

Ve dnech 24.9. - 28.9.2009 jsem se rozhodla vycestovat do známé metropole, hlavního města Francie - Paříže. Jako svého průvodce jsem si opět zvolila CK Kalousek, se kterou jsem byla při svém posledním výletu za hranice České republiky velmi spokojená.
Jako vždy na několikadenním zájezdu, i tentokrát se vyjíždělo o den dříve, tedy 23.9. v odpoledních hodinách a následovala pro mě vcelku únavná a nezajímavá noční cesta přes hraniční přechod Rozvadov, dále pak napříč Německem, do Paříže. Vzhledem k tomu, že se jednalo o víkend a pondělí (u nás státní svátek), využilo tohoto data více českých cestovních kanceláří, a tak jsme se nevyhnuli při zdravotních přestávkách přeplněným benzinkám turistů, zejména pak na Rozvadově. Pokud tedy zvolíte pro svůj výlet do Paříže datum podobného charakteru jako já, přibalte si s sebou aspoň pevné nervy připravené na čekání. Po přejezdu českých hranic už by cesta měla probíhat bez větších problémů. Snad možná ve Francii můžete ještě pár minut čekat u mýtného, na cestě do hlavního města jsou "mýtné brány" dokonce tři.

Náš příjezd do Paříže mi nepřišel nijak zvláštní a už vůbec bych ho neoznačila za velkolepý. To, že jsme u cíle naší cesty, nám oznámila omlácená cedule s nápisem Paris na pilíři jednoho z podjezdů... jedná se o město jako každé jiné, zněl můj prvotní názor - za kterým si i teď stále stojím, ovšem s malým dodatkem, to, že je Paříž všední, rozhodně nemůže říci někdo, kdo navštívil její centrum.


24.9.

Protože jsme kvůli malé závadě na autobusu nabrali zpoždění, ihned po příjezdu a malé přestávce na osobní hygienu jsme pospíchali na metro a dále směrem do centra. Celý dopolední program mi přišel trochu chaotický a vážně uspěchaný...
Naší první zastávkou bylo malé náměstíčko Châtelet, ze kterého je výborný pohled na ostrov De La Cité s katedrálou Notre Dame. Samo o sobě můžete Châtelet znát jako největší stanici metra v Paříži, kde denně projde kolem 800.000 cestujících. Náměstí pak dominuje kašna z roku 1858 (vystavěna Napoleonem III.) se sfingami chrlícími vodu.
Dále jsme se vydali francouzskými ulicemi směrem k Centre George Pompidou, kde v současnosti sídlí např. Národní muzeum moderního umění. Na první pohled snad každému tato budova připadá jako stavba, kde dělníci zapomněli strhnout lešení. Pokud si toto myslíte, jste ale na omylu. Zevní "lešení" jsou vlastně veškeré rozvody, potřebné pro chod budovy, jsou i barevně odlišeny. Zelenou barvou jsou označeny rozvody tekutých hmot, bílou rozvody čistého vzduchu, modrou klimatizace, žlutou rozvody elektřiny, červenou pak doprava osob a materiálu. Vnitřní prostor je variabilní, lze jej měnit posuvnými stěnami. (*)
Hned za rohem u Centre George Pompidou můžete vidět kostel svaté Mary, nádhernou historickou památku na poklidném náměstíčku, se kterou mi poněkud neladila moderní kašna vystavěná dle návrhu studentů umění.
Naší další zastávkou se stalo Forum des Halles, můžeme říci Břicho Paříže, obchodní centrum s několika patry, které zasahuje i pod úroveň země. Jedná se o velmi pozoruhodnou a úžasnou stavbu, celkový dojem však trochu kazí (nebo možná naopak) nádherný kostel svatého Eustacha, dílo pozdně gotického charakteru, který stojí jen o pár set metrů dále.

Následoval z naší strany celkem nepochopitelný krok průvodkyně a to sice cesta do Louvru, ovšem ne dovnitř, pouze na náměstí Louvru a po upozornění, že dovnitř můžeme jít až poslední den zájezdu, 2 hodinový rozchod v Tuillerijských zahradách.

Hned v Tuillerijských zahradách si dovolím upozornit na množství pouličních prodavačů - černochů, nabízejících malé Eiffelovky, pohledy, šátky, kabelky a nevím, co všechno ještě. Za chvíli si zvyknete, že za Vámi téměř neustále všude chodí, pokud si však chcete něco koupit, rozhodně smlouvejte, z 15 euro se dá umluvit cena věci i na 5 euro. Záleží už jen na tom, jak budete šikovní.

Jestliže se chcete oddávat odpočinku, Tuillerijské zahrady i další parky hlavního města Francie Vás rozhodně nezklamou. Pokud najdete volné kovové židličky (jsou dvojího druhu - s normálním a sklopeným opěradlem), můžete si vybrat jakékoliv místo v zahradě, které se Vám zlíbí a zkrátka se tam na sedátko usadit (sedátka jsou přenosná), pokud štěstí na židličku mít nebudete, viděla jsem i lidi, co jen tak leželi či seděli na trávníku a nikomu to nevadilo.

Při průchodu zahradami je zajímavé podívat se kupředu na tvz. Královskou stezku - začíná Obeliskem (původ z Luxoru) na náměstí Concorde, pokračuje přes hlavní třídu Champs Elysées k Vítěznému oblouku a dále až do moderní čtvrti La Défence, kde končí moderním Vítězným obloukem. Všechny jmenované objekty leží za sebou v jedné přímce.

Z náměstí Concorde (dříve zde stávala gilotina) se můžete vydat po hlavní třídě přímo k Vítěznému oblouku, avšak my jsme zamířili na druhou stranu - podél Seiny směrem k Eiffelově věži. Dříve než jsme dosáhli našeho cíle, následovalo ještě několik menších zastávek - u Leopoldova mostu (nejstarší, zlatem zdobené figury), nechyběla ani Invalidovna - hotel invalidů, který nechal postavit Ludvík XIV. jako přístřeší pro invalidy z řad svých armád...

I když z dálky vypadá docela malá, přeci jen se po příchodu pod 324m vysokou Eiffelovu věž budete zdát maličtí sami sobě vy.
Ještě před vlastním vstupem budete zkontrolováni, jestli nenesete nebezpečné věci. Dodnes jsem nepochopila, jak nám mohla projít plná 1,5l pet lahev, když jinou turistku ochranka donutila vypít na místě 0,3l plechovku Coca Coly.
Způsob, kterým zdoláte Eiffelovu věž (pokud se rozhodnete se na ni podívat - nedoporučuje se výstup osobám se srdečními problémy), si můžete vybrat sami. 3 nohami věže jezdí výtahy nahoru a dolů, 4. noha je určená pro pěší. Ze 2. do 3. patra jezdí vždy výtah, na vrchol Eiffelovky se pěšky nedostanete, můžete tedy zdolat přibližně 700 schodů maximálně do druhého patra, pak každý návštěvník musí použít výtah. Poslední patro je prosklené, odtud se lze dostat ještě po pár schodcích na úplný vrchol. Pokud se trochu obáváte, aby se vám při pohledu z 324 metrů nezatočila hlava a náhodou jste nepřepadli přes zábradlí, snad Vás uklidní, že poslední patro je kryto drátěním, dokonce jsem zahlédla i securitu, který lidem prostrkujícím ruce s fotoaparáty drátěním ven zastrkával ruce zpátky. Ohledně výhledu, uvádí se, že za dobré viditelnosti lze dohlédnout až do dálky 60km.


25.9.

Pokud se rozhodnete stejně jako my navštívit Versailles, doporučuji Vám vyrazit co nejdříve, my s menším zpožděním oproti plánu dorazili na místo kolem půl desáté dopoledne, po čekání 3/4 hodiny v řadě na lístky a vstup do zámku jsme se konečně dostali k prohlídce. Přízemí Versailles bylo pro mě malým zklamáním, celé toto patro bych shrnula tvrzením "prázdné místnosti a jen obrazy na stěnách", ve vyšším patře mě prohlídka mile překvapila. I když v místnostech není příliš mnoho nábytku (chápu vzhledem k množství návštěvníků), bohatá malba na stropech a zdobení Vás uchvátí.
Z celého zámku ale nejvíce za povšimnutí stojí zahrady. My měli to štěstí, že jsme dorazili na místo zrovna v den, kdy měly být puštěné fontány, dokonce jsme byli přímo u toho, když voda začala tryskat. Vše je doprovázeno příjemnou hudbou z nikým neviděných reproduktorů (zřejmě ukrytých v živém plotě). V zahradách je pak příjemná procházka, nabízí se zde i možnost občerstvení (zmrzlina, pití,...) za celkem slušné ceny.
Stejně jako v Tuillerijských zahradách a pod Eiffelovou věží, i zde na parkovišti pro autobusy narazíte na spoustu černošských prodavačů, jejichž drzost v některých případech nezná mezí (těsně před odjezdem nám jeden dokonce vstoupil do autobusu, aby nabídl své zboží).
Po odjezdu z Versailles následovalo ze strany naší průvodkyně malé překvapení v podobě návštěvy muzea parfémů včetně obchodu parfémů Fragonard. Výhodou je, že jako návštěvníci muzea máte jistou slevu, pokud při nákupu dáte dohromady aspoň 3-5 členné skupinky, následuje další sleva a dárek v podobě malého zdobeného flakonku, do kterého lze z větší nádobky přelít parfém. Po obou slevách vychází 15ml parfému na cca 27 euro.
Jakmile jsme nakoupili roztodivné vůně, pokračovali jsme na Vítězný oblouk, jakýsi střed hvězdice scházejících se osmi ulic, mezi jinými i Champs Elysées. Vítězný oblouk byl postaven na památku těch, kteří bojovali za Francii - především v napoleonských válkách. Na vnitřní straně a horní části oblouku jsou jména všech generálů a válečných bojovníků. Pod obloukem se nachází hrob neznámého bojovníka z první světové války.
Dále následoval odpolední Montmartre s katedrálou Sacre Coeur a náměstím malířů, kde si můžete nechat za "pouhých" 90 euro vytvořit buď věrný portrét či karikaturu. Pokud o svůj obraz opravdu stojíte, doporučuji Vám obejít postupně celé náměstíčko a zjistit si ceny u jednotlivých malířů. Nám se poštěstilo najít malířku, která nám udělala cenu 30 euro. I když si osobně myslím, že se můj obraz od skutečnosti poněkud liší, mám pěknou památku. Nelekejte se však, nejspíš nejsem vhodným modelem ke kreslení, moje zájezdová spolucestující si byla s obrázkem velmi podobná.
Jestliže se rozhodnete pro zaplacení ceny a na cca půl hodiny ze sebe vytvořit model, připravte se na to, že se stanete středem pozornosti zvědavých kolemjdoucích, mnohdy se nevyhnete ani jejich fotografování.
Naší poslední zastávkou druhého dne byla loď plující po Seině a noční asi hodinová projížďka. Jedná se o opravdu příjemný výlet, kdy je do reproduktorů lodi pouštěna francouzská hudba, průvodce vykládá popisky k budovám a mostům na břehu a na Vás je jen výklad sledovat (možné v několika světových jazycích ve sluchátku u sedátka), dívat se kolem anebo se snažit zachytit ve Vašem fotoaparátu něco z té osvětlené krásy, kolem které projíždíte. Na lodi budete také foceni, proto se nezalekněte, až po příjezdu ke břehu možná uvidíte svoji tvář na některé z fotografií. Jedná se tu jen o byznys, kdy Vám Váš obrázek nabídnou za symbolických 10 euro.


26.9.
Poslední den v Paříži byl asi nejuvolněnější vzhledem k programu. Dopoledne jsme začali prohlídkou moderní čtvrti La Défense - hlavní obchodní čtvrtí Paříže, kde se nachází poslední bod Královské stezky - moderní Vítězný oblouk. Jako turisté zde můžete obdivovat mrakodrapy a jiné směsi železa se sklem a betonem. Na mě osobně tato čtvrť působila poněkud chladným dojmem, možná bylo důvodem i to, že jsme ji navštívili v neděli a kromě nás účastníků zájezdu se v těch místech pohybovalo jen minimum dalších lidí.
Kolem poledne jsme se pak přepravili do Louvre a následovala několikahodinová prohlídka.
Říká se, že na to, abyste prošli celé muzeum, je potřeba ne jeden den, ale hned několik. Nevím, jak ostatní návštěvníci, ale já po asi hodině koukání se na nejrůznější exponáty, zhlédnutí Mony Lisy, skryté za několikerým sklem, a obdivování dalších mnoha děl, začala mít pocit, že mi všechno to umění splývá v jeden velký kus. Po 2 hodinách přecházení z jednoho pavilonu do druhého, jsem přestala mít snahu prohlížet vše, protože to stejně postrádalo smysl. V takovém množství jsem si stejně nepamatovala, od koho byl první např. obraz, natož pak nějaké podrobnosti. Proto si myslím, že pokud máte zájem o prohlídku celého Louvru, měli byste si ji rozplánovat do několika dílčích částí na několik dnů.
V muzeu není dovoleno fotografovat, ale toto pravidlo je 100% porušováno. Udivilo mne, že ochranka (mající hlídat právě fotografy či vandaly a zloděje) nechávala většinou vše bez povšimnutí, pouze ojediněle napomenula nezbedného turistu, avšak s pověstným zabavováním fotoaparátu jsem se během své návštěvy v muzeu ani jednou  nesetkala.
Navečer posledního dne byl pro nás nachystán ještě další program zahrnující hned několik památek, počínaje slavnou katedrálou Notre Dame nacházející se v samém srdci města na ostrově Ile de la Cité. Pro zvědavé turisty zde platí stejná pravidla pro fotografování jako v Louvre.
Následovala Latinská čtvrť, kde se můžete velmi dobře najíst v nějaké z mnoha restaurací - řecké, italské a i další kuchyně evropských států vám určitě zajistí bohatý výběr.
Po vydatné večeři jsme se na chvíli usadili v Lucemburských zahradách, odkud jsme byli úderem 19.15 doslova "vypískáni" hlídači uzavírajícími park. Následovala poslední zastávka našeho pařížského putování - Pantheon - i když pouze zvenčí, stejně tak jako hlavní budova slavné univerzity - Sorbonna.
Nakonec jsme se naším autobusem vydali směrem k hranicím Francie a udělali si ještě noční zastávku u Korunovační katedrály v Remeši, stejně tak jako ostatní francouzské památky nádherně nasvícené.
Pak už nezbylo celému zájezdu nic jiného, než říci Au revoir francouzské půdě a vydat se na poměrně zdlouhavou cestu zpět do České republiky.


* http://maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3414





ZAHRANIČÍ:
TUZEMSKO:
MOJE CESTOVÁNÍ
Babiččino údolí
Železná Ruda a okolí
Hitlerovo "Orlí hnízdo"
a kraj pod Watzmannem
Národní parky
severní Dalmácie
Paříž a zámek Versailles
Turistika
v Solné komoře