Národní parky severní Dalmácie

Když se řekne Chorvatsko, mnozí z nás si vybaví zemi, kam léto co léto proudí davy Čechů trávit svou dovolenou, zemi, která se díky tomuto faktu stává mnohými z nás opomíjenou a to ve většině případů jen díky odůvodnění: "No jo, Chorvatsko, tam jezdí snad každý - a už kvůli tomu mě to tam neláká."

Ti, kteří tomuto tvrzení podléhají a obhajují se tím, že v Chorvatsku není stejně co k vidění, jsou však na velkém omylu. Jako vždy je však nejdůležitější vybrat si zájezd s programem, který Vám nejlépe vyhovuje.

Má volba letos padla opět na poznávací zájezd - tentokrát od cestovní kanceláře Firotour - Národní parky severní Dalmácie v období od 3. do 9.9.2010.
Moji počáteční rozladěnost díky zrušení nástupního místa, přesunu do pro mě poněkud vzdálené Prahy
a údivu z autobusu s poměrně malými rozestupy mezi sedačkami a osobním prostorem vůbec postupně vystřídal obdiv k výborné průvodkyni, profesionálnímu přístupu obou řidičů a v cíli naší cesty i nadšení z nádherné krajiny stejně tak jako ze starobylých měst.








4.9.2010
Naší první poznávací zastávkou na chorvatském území se stala malebná osada Rastoke, přírodní a kulturní památka nacházející se na řece Slunjčici. Od hlavní silnice stačí ujít jen pár set metrů, aby se před Vámi otevřel pohled do údolí, které nabízí opravdu krásnou podívanou. Lidská obydlí jsou zde nenásilně zasazena do přírody a spolu s klidně šumícími vodopády řeky Slunjčice vytváří vlastní kouzlo osady Rastoke.
My jsme bohužel neměli to štěstí vidět vodopády, které se většinou jmenují po vlastnících mlýnů, ani mlýny samotné zblízka, pokud byste se ale Vy rozhodli pro krátkou či delší zastávku v Rastoke, měli byste zde sehnat ubytování, mohli byste i zajít do restaurace nebo navštívit některý ze starobylých mlýnů - všechny tyto možnosti (a nejen ty) nám totiž tato osada nabízí.

Z Rastoke jsme pak zamířili k prvnímu národnímu parku našeho programu - Plitvickým jezerům, která podle dávné pověsti vznikla v období velkého sucha, kdy Černá královna vyslyšela modlitby prostých lidí
a přivolala déšť, který trval po mnoho dní.

Plitvice jsou tvořeny soustavou 16 jezer vzájemně propojených vodopády a kaskádami,  návštěvníky však bezpochyby také přitahuje neobvykle jasné a variabilní zbarvnení vody, které se v závislosti na množství minerálů, organismů a lomu světla mění od azurova až po modro-šedé. V ranních hodinách jsme měli možnost díky vlnové délce světla vidět jezera tmavě šedá až modrá, s přibývajícím sluncem pak zbarvení přecházelo do azurova. Krásu Plitvic můžeme obdivovat z dřevěných lávek probíhajících podél jezer, při vodopádech a přes travertinové hráze, které vznikly díky ukládání uhličitanu vápenatého, práci speciálních druhů řas a mechu. Příjemným zážitkem je rovněž projížďka lodí po 48m hlubokém jezeře Kozjak, určitě Vás dokáže zaujmout i snadný výstup do jeskyně, kde byly natáčeny scény z filmu Poklad na Stříbrném jezeře.
Tiché obdivování této přírodní krásy snad narušuje jen velké množství návštěvníků - při jakékoliv zastávce, kdy si přejete vytvořit fotografii nebo se jen pokochat scenérií, se za Vámi zcela jistě vytvoří hlouček ostatních turistů.


5.9.2010
Hned druhý den našeho zájezdu jsme se odchýlili od původního plánu, vzhledem k počasí zvolila paní průvodkyně celodenní lodní výlet na souostroví Kornati s návštěvou Národního parku Taleščica. Za pouhých 220 kun jsme měli bezprostředně po nalodění možnost ochutnat tradiční chorvatskou rakiji (pálenka), v průběhu plavby mezi jednotlivými ostrovy Kornati nám byla naservírována i svačina - sendvič, který představovala střední bageta obložená šunkou a sýrem. Po celou dobu plavby byla konzumace lodních zásob stran jídla (hlavně ovoce, sušenky apod.) a pití zcela neomezená, v ceně výletu byl i oběd na jednom z ostrovů Kornati (pečená ryba, maso, obloha a chléb). Z osobní zkušenosti doporučuji se na tyto nadzásoby jídla připravit aspoň po psychické stránce, důležité je však také vědět, zda bude v ceně vašeho výletu i oběd nebo jen svačina, ne všechny vyhlídkové jízdy po Kornati jsou doprovázeny takovými nadzásobami stravy.

Podle pověsti vytvořil toto souostroví Bůh. Po stvoření světa mu totiž v dlani zbylo ještě několik kamínků, které hodil do moře. Z kamínků pak vznikly Kornatské ostrovy. Kvůli jejich kamenitému rázu a především nedostatku pitné vody nejsou trvale osídlené. Přesto však na některé z ostrovů přivážejí v letních měsících majitelé zdejší půdy své ovce, byť jen na chudou pastvu. Při plavbě kolem ostrovů si můžete všimnout mnoha metrů tzv. "suchých zdí", které stavěli dřívější obyvatelé na ochranu svých pastvin před větrem, rovněž Vás dokáže zaujmout i impozantní maják Velká Sestrice z dob Rakouska-Uherska.
Po pauze na oběd, při které budete mít i možnost koupání v moři, plavba pokračuje směrem k ostrovu Dugi Otok, kde doporučuji vycházku na útesy Grpašćák (NP Taleščica) a poté ke slanému jezeru Mir. Vycházka po útesech sice není nijak dlouhá, pojí se ale s množstvím nádherných pohledů doplněných zvukem tříštící se vody Jaderského moře a téměř všudypřítomných cikád. Pokud zatoužíte po osvěžení, není od věci návštěva slaného jezera Mir, ve kterém je údajně voda slanější a ještě o několik stupňů teplejší než v moři. Břeh do jezera klesá pozvolna, hloubky se dočkáte až po několika  metrech od kraje. Kolem celého jezera se můžete setkat s tabulkami týkajícími se zákazu krmení volně se potulujících oslů a tyto vyhlášky jsou soustavně porušovány. Chápu, že snadno přístupná zvířata jsou jistě velkým poutačem zvláště pro malé návštěvníky Miru, z osobní zkušenosti ale nedoporučuji jejich bližší kontakt s dětmi. Mohlo by se Vám totiž stát, že zvíře Vašeho malého potomka pěkně po břehu prožene.

Návštěvou ostrova Dugi Otok prakticky končí celodenní lodní výlet, následuje už jen cesta zpět znovu doplněná nádhernými pohledy na Kornati v zapadajícím slunci, pokud budete mít štěstí, můžete zahlédnout i delfíny.
Zvláštnosti a krásné scenérie v tomto národním parku Vás zcela jistě zaujmou, a i když  ve Vás snad vyhlídky na celý den od 8.00 do 18.00 hodin na lodi vyvolávají lehké obavy, není čeho se bát. Čas ve zdejší pohodě totiž ubíhá kosmickou rychlostí.


6.9.2010
Oproti druhému dni byl třetí ve znamení horské túry a městského života  - dopoledne vyplnila návštěva Národního parku Paklenice a cesta Velkou Paklenicí, pozdní odpoledne pak prohlídka Zadaru. Do Paklenice určitě není od věci vzít si pevnou obuv, hlavně první úsek stoupání je tvořen kamenitou stezkou, která obzvlášť po dešti dost klouže. Další stoupání je pozvolné, stezky jsou často vysypané drobným štěrkem, teprve na konci je výraznější výstup k vrcholu a za 2,5 hodinovou námahu budete odměněni příjemným výhledem do soutěsky (údolí) mezi skalami.
V průběhu cesty vzhůru se můžete podle ukazatelů zastavit na některé z vyhlídek, pokud máte domluveného průvodce, můžete navštívit i krápníkovou jeskyni Manitu Peč (!bez průvodce nedostupná!).
Celá cesta k vrcholu a zpět k parkovišti trvá přibližně 4,5 hodiny normální chůze, pro případ, že byste nevěděli, kam po cestě odbočit, dostanete ke vstupence i jednoduchou a snadno čitelnou mapu. V NP Paklenica nechybí ani turistické informační vývěsky podávající zprávy o zdejší fauně a flóře, krápníkové jeskyni nebo Velké a Malé Paklenici jako takové. Pokud si budete chtít vychutnat kávu nebo jiný nápoj na horském vzduchu, blíže k vrcholu nechybí ani občerstvovací stanice, kam jsou denně doplňovány zásoby (tuto možnost jsem nevyužila, nemám proto ani přehled o cenách apod.).
Kromě pevné obuvi doporučuji zabalit do batohu i pláštěnku - počasí se - jako snad všude v horách - snadno zvrtne a po cestě není mnoho příležitostí, kde se před deštěm schovat.
Naši cestu Velkou Paklenicí bych zhodnotila jako příjemný zážitek - a to i přes malé zklamání z konečného výhledu - naše očekávání bylo odlišné od skutečnosti a to hlavně díky zkresleným informacím, které jsme před zájezdem získali kdesi z internetu (záměna Malé a Velké Paklenice). I tak tento výlet doporučuji - především milovníkům přírody a horolezcům, kteří zde mají pravý ráj.

Po návratu z Paklenice, osobním volnu a večeři byl nachystaný ještě jeden výlet za poznáním - do starobylého města Zadaru. Samozřejmě nemohla chybět prohlídka nejdůležitějších zadarských památek - Forum Romanum (pozůstatek po Římanech), kostel sv. Donáta s pro něj charakteristickým kruhovým půdorysem, nádherné průčelí katedrály sv. Anastázie a samozřejmě vstup do města - Pevninská brána. Jako jedni z mála turistů jsme dostali možnost nahlédnout i do kostela sv. Šimona, kde je umístěna truhla ze zlata o váze několika tun se sv. Šimonem v životní velikosti. V kostele není dovoleno fotografovat a pokud se chcete podívat dovnitř, je nutné mít zakryté nohy a ramena, pro milovníky kšiltovek doporučuji sundat si pokrývku z hlavy (stejně jako v každé jiné stavbě tohoto druhu). Zadar Vám k prohlédnutí nabízí opravdu velké množství památek, rozhodně se budete po městě lépe orientovat s mapou z infocentra s vyznačenými turistickými zastávkami, které stojí za to vidět. Největší podívanou a světovým unikátem jsou však mořské varhany, které naleznete přímo na břehu Zadaru. Jedná se o schody do moře, pod kterými je zabudováno 35 průduchů různých délek, průměrů a spádů. Na jednotlivých trubkách se nacházejí píšťaly. Nárazy mořských vln na varhany pak vydávají zvuk. Obecně platí, že čím jsou vlny větší, tím je zvuk hlasitější.
V těsné blízkosti mořských varhan se nachází Pozdrav Slunci - 22m velká kruhová deska složená z mnoha solárních panelů. Ty se přes den nabijí slunečními paprsky a ještě zhruba 5 minut po západu slunce vydávají světlo. Na panelech se tak střídají nejrůznější barvy a obrazce, ve kterých i po svém západu "přežívá" Slunce.
Po setmění Zadar - stejně jako každé jiné město - doslova ožívá pod rukama. Při procházce jeho ulicemi zaznamenáte nejednoho umělce - výtvarníka či hudebníka, jak předvádí před Vašimi zraky svou dokonale promyšlenou práci a posléze ji nabídne k odkoupení, i v nočních hodinách máte možnost navštívit mnohé památky. Příjemným zážitkem se mi stal výstup na věž u kostela sv. Donáta ještě před desátou hodinou večerní. Vstupné bylo vskutku symbolické - 10 kun. Cesta nahoru nabízí krásný pohled na pět věžních zvonů, ze kterých největší váží kolem 5300kg. Při výstupu nezapomeňte na to, že každá čtvrthodina je občanům Zadaru oznámena jedním odbitím zvonu, snadno byste se totiž mohli leknout nebo by Vám mohlo zalehnout v uchu. Po vystoupání na vrchol Vás určitě zaujme milá vyhlídka na noční osvětlené město hrající všemi možnými barvami.
K návštěvě je doporučována i výstava výrobků ze zlata a drahokamů nazvaná "Zlato a stříbro Zadaru", kterou jsem bohužel již nestihla navštívit.
Jako všude i zde nechybí množství stánků se suvenýry, typická chorvatská zmrzlina a mnohé další turistické atrakce a lákadla, která spoluvytvářejí příjemnou atmosféru starobylého města a přitahují další a další návštěvníky, kteří touží zhlédnout jeho krásy. A opravdu to stojí za to!


7.9.2010
Program našeho posledního poznávacího dne byl obdobný jako v den předcházející, jen pořadí příroda - město bylo otočené. Dopoledne nás čekala návštěva starobylého města s mnoha památkami a protkaného nesčetnými uličkami - Šibeniku, odpoledne pak Národní park Krka.
Šibeniku, situovanému u ústí řeky Krky, dominuje tvrz sv. Michala - za vstupné asi 20 kun se Vám nabídne výhled na průplav sv. Ante - jediný přístup k Šibeniku po moři. Obdobný pohled se Vám zdarma otevře i ze hřbitova pod tvrzí. Od sv. Michala pak vede spleť uliček a průchodů do historického jádra města. Stejně jako v Zadaru i zde se Vám může stát průvodcem mapa z infocentra s vyznačenými památkami. Za návštěvu určitě stojí bylinková zahrádka u sv. Lovre a katedrála sv. Jakuba. Do katedrály se platí vstupné a nesmí se v ní fotografovat - zvláště křtitelnice, kterou je katedrála sv. Jakuba proslulá.
V Šibeniku si stejně jako v Zadaru můžete nakoupit množství suvenýrů, projít se malebnými uličkami nebo posedět v parku či u kávy v restauraci.

Národní park Krka tvoří ramena řeky Krky s četnými vodopády a peřejemi. Kolem řeky vedou stejně jako na Plitvicích dřevěné chodníčky, které jsou mnohdy rozvětvené směrem k jednotlivým vyhlídkám na nádherné vodopády... nejkrásnějším a největším z nich je 46m vysoký Skradinski buk. Můžete si ho prohlédnout z několika vyhlídek shora nebo i z lávky přímo pod ním. Otužilejší návštěvníci mají možnost se pod vodopádem vykoupat. Dno je tvořené obrovskými kameny a v tom spočívá zrádnost odhadu hloubky. Mohlo by se Vám stát, že zdánlivá mělčina na kameni se naráz promění v 1,5m a větší hloubku s písčitým dnem.
NP Krka netvoří však jen procházka podél řeky nebo výlet lodí k Rošskému vodopádu, který je z časových důvodů v rámci tohoto zájezdu prakticky nestihnutelný (i přesto ale zcela nesmyslně uváděný v náplni zájezdu v katalogu Firotour). Na konci Vaší prohlídky se nabízí možnost navštívit etno prezentaci - jednotlivé roubenky a dílny s ukázkou tradičních řemesel jako je kovářství nebo tkaní na tkalcovském stavu.
Je zvláštní, ale ne neobvyklé, že v porovnání s Plitvickými jezery NP Krka zaujme své návštěvníky mnohem více. Mohu se jen domnívat, že důvodem je méně komerční přístup a menší množství turistů než na Plitvicích.



Ubytování:
Biograd na moru, penzion s příslušenstvím
+ : nedaleko k moři, k pokoji vlastní balkon
-  : nedostatek teplé vody - centrální bojler pro všechny obyvatele penzionu, při pozdním návratu z výletu či od moře tekla pouze studená voda, ráno první teplá voda tekla až od 7.00, někdy i později
     při našem příjezdu drobné pozůstatky po předchozích návštěvnících (okoralý citron v lednici apod.)

Biograd - pláže: oblázkové lemované lesem, poblíž kemp; jedna pláž písčitá - nasypaná
                             mořské ježky jsem nezaznamenala, jejich výskyt je četnější ve vodách NP Kornati



CESTOVÁNÍ

INDEX
FOTOGALERIE
TEXTY
VÝTVORY
RECENZE
KOMENTÁŘE
CESTOVÁNÍ
l
l
l
l
l
l
Hitlerovo "Orlí hnízdo"
a kraj pod Watzmannem
Národní parky
severní Dalmácie
ZAHRANIČÍ:
MOJE CESTOVÁNÍ
TUZEMSKO:
Babiččino údolí
Železná Ruda a okolí
 
Plitvická jezera
NP Kornati
 
NP Paklenica
 
Zadar
 
Šibenik
 
 
NP Krka
 
Biograd na moru - ubytování, pláze
ˇ
 
nahoru
nahoru
nahoru
nahoru
nahoru
Paříž a zámek Versailles
Turistika
v Solné komoře