Hitlerovo "Orlí hnízdo" a kraj pod Watzmannem

"Orlí hnízdo" - sám o sobě poněkud zvláštní a určitě i respekt vzbuzující název, pokud dodáte ještě Hitlerovo, není snad o čem debatovat. Mnohé z nás cestovatelů už jen vyslovení kombinace těchto tří slov odrazuje od toho, zaplatit si byť jednodenní, ale velmi obsáhlý zájezd. Říkáte si "Proč bych měl/a jezdit někam, kde byl Hitler? Chci chodit po stejné půdě, jako on? Být na místě, kde pobýval?" Stejné otázky napadaly i mě, když jsem dostala možnost zúčastnit se tohoto výletu. Nakonec jsem však dala na radu těch, kteří v daném kraji byli, a i když jsem se na místa, kde snad někdy chodil světově známý diktátor, vydávala vcelku nerada, nakonec jsem odjížděla s velmi bohatými zážitky a bez jediné sebevýčitky, že jsem se nechala na zájezd umluvit.


18.9.2008
Jako snad již tradičně jsem zvolila CK Kalousek, vzhledem k tomu, že jsem s jejími službami byla doposud spokojená a z nabídky je možné si ledacos vybrat, nebyl důvod ji "zradit" a přejít jinam.
Protože se jedná o jednodenní zájezd, je nutné vyjet v noci den před příjezdem na místo, v našem případě tedy 17.9. zhruba ve 22.30. Noční cesta se dá zvládnout poměrně bez problémů, na naši ranní zastávku u Saltzburgu jsme dojeli dokonce dříve oproti časovému plánu. Po ranní hygienické přestávce následoval přesun do Obersalzbergu a následná cesta vysokohorskými autobusy na zastávku pod cílem naší cesty, téměř před vchodem do 124m dlouhého skalního tunelu.
Jedním z největších lákadel tohoto zájezdu je určitě průchod tunelem a následně výjezd skalním výtahem 124 metrů do výšky přímo do budovy hnízda ve výšce 1 834 m n.m. Objekt je možné si prohlédnout, dokonce jsem zahlédla i nějakého Němce, který měl uvnitř budovy jakousi přednášku. S ohledem na moji neznalost němčiny mohu jen odhadovat, že se týkala výstavby budovy stejně tak jako vývěsky v jiné části objektu.
Samozřejmě stejně jako na všech turistických zastávkách ani zde nemůže chybět restaurace a stánek se suvenýry (které se - podle mého názoru - dají zakoupit bez "vysokohorské" přirážky stejně dobře i v Berchtesgadenu či u Königssee).
Od Orlího hnízda můžete bez problémů za lepším výhledem vystoupat ještě trochu výš na plošinu, jejímž středem je velký kříž - památník obětem padlým při výstavbě budovy. Zdatnější a hlavně pokud je sníh dobře obutí turisté mohou pak pokračovat ještě dále po hřebenu. Jediným problémem je snad jen časové omezení, kterému se u organizovaného zájezdu bezpochyby nevyhnete.

Jak jsem již zmiňovala, přijeli jsme na místo určení dříve oproti časovému plánu, tudíž jsme měli to štěstí a dostali se na Kehlsteinhaus, jak Němci hnízdo nazývají, krátce po deváté hodině ranní, tudíž se nám naskytla jedinečná příležitost dostat se až nad mraky. Byl to opravdu zážitek, když jsme během celého dopoledne sledovali, jak se pod námi postupně otevírá pohled do nádherného údolí spolu s jezerem Königssee "říznutým" přesně mezi dvěma skalami.

Po prohlídce Hitlerova hnízda, kde on sám pobýval za svůj život snad jen dvakrát, jsme navštívili budovu Dokumentace v Obersalzbergu spolu s podzemními kryty. Jedná se o jakési muzeum s fotografiemi z války, koncentračních táborů apod., je možné se zde i usadit a v klidu pochopit tehdejší dění z videoprojekce. I když jsem mnoha nápisům nerozuměla a musela mi je překládat moje němčiny znalejší kolegyně, určitě návštěvu Dokumentace doporučuji, i návštěva krytů je velmi zajímavá, už jen kvůli tomu, že tohle "je důležité vědět".

Další část našeho programu byla už mimo stín světové války. Přesunuli jsme se ke Königssee, 190 metrů hlubokému jezeru, které vzniklo ledovcovou činností. Máte možnost se přeplavit jednou z 18 lodí na poloostrov s kostelíkem Sv. Bartoloměje, dále pak až na konec Königssee k jezeru Obersee, nebo vynechat tento zajímavý zážitek a vydat se nakupovat na hlavní třídě vedoucí k jezeru. V rámci jednodenního zájezdu se dá však stihnout nakupování i výlet na Sv. Bartoloměje.

Myslím, že plavby po jezeře se nemusíte bát, loď s elektromotorem je dostatečně stabilní i vcelku pohodlná. Nezbývá než se jen pohodlně usadit, počkat, až "kapitán" zapne motor a můžete si vychutnávat zhruba 20 minutovou cestu po čirých vodách tohoto jihobavorského jezera. Plavba je doprovázena výkladem v němčině, my jsme již při zakoupení jízdenek (lodních lístků) dostali brožurky s výkladem přeloženým do češtiny.
Zhruba v půlce jezera je pro turisty přichystané zajímavé překvapení. Nelekejte se tedy až lodička zničehonic zastaví, nejedná se o poruchu, po chvíli klidu začne německý průvodce troubit písničku, aby pasažérům demonstroval opravdu pěknou ozvěnu.
Po kulturní vložce už plavba není ničím přerušovaná až k cíli cesty - Sv. Bartoloměji. Malebný kostelík na poloostrově snad okamžitě upoutá pozornost každého pozorovatele. Lze nahlédnout i dovnitř. Co se týká dalších "poutačů" na poloostrově, můžete zde zakoupit suvenýry, usadit se v restauraci nebo se jen tak projít po Národním parku Berchtesgaden.
Při návratu zpět si však dejte dobrý pozor na loď, do které nasedáte, poměrně snadno byste si ve spěchu mohli splést směr a dojet místo do přístavu Königssee až na konečnou do Obersee.

Posledním bodem, který jsme ještě na našem jednodenním výletu nesplnili, byla zastávka buď v termálním koupališti Watzmann Therme, nebo volný program v Berchtesgadenu. Protože jsem zvolila raději procházku městem, nemohu podat bližší informace o lázeňských procedůrách. Co se týká města, určitě stojí za zhlédnutí, zvláště v době, kdy jsou dožínky a celý Berchtesgaden je vyzdobený nejrůznějšími praporky a vlaječkami.

Po návratu z rozchodu jsme se vydali na zpáteční - opět noční - cestu do České republiky, kam jsme dorazili něco kolem třetí až čtvrté hodiny ranní.

Celkově jsme byli se zájezdem spokojeni a vraceli jsme obohaceni o mnoho zážitků a dojmů z nádherného prostředí Národního parku Berchtesgaden.


CESTOVÁNÍ

INDEX
FOTOGALERIE
TEXTY
VÝTVORY
RECENZE
KOMENTÁŘE
CESTOVÁNÍ
l
l
l
l
l
l
 
ZAHRANIČÍ:
MOJE CESTOVÁNÍ
TUZEMSKO:
Babiččino údolí
Železná Ruda a okolí
Hitlerovo "Orlí hnízdo"
a kraj pod Watzmannem
Národní parky
severní Dalmácie
Paříž a zámek Versailles
Turistika
v Solné komoře